6 mýtů o přijímací zkoušce na psychologii
Není žádným mýtem, že přijímací zkouška právě na psychologii je velmi obtížná. Proč se ale nechat odstrašit? Jak praví české přísloví „Když se chce, všechno jde“. Pro přijímačky na psychologii to platí dvojnásob. Pojďte si s námi vyvrátit typické mýty, které kolem přijímací zkoušky kolují.
1. Jsem čerstvý maturant. Nikde mě na psychologie nevezmou!
Je fakt, že před desetiletím se ještě tohoto trendu držely téměř všechny katedry psychologie českých vysokých škol. Ovšem během posledních let se situace obrací k lepšímu. Naopak je výhodou u přijímací zkoušky využít své situace a ukázat vše, co ve Vás je už teď! Ačkoliv nemáte na přípravu tolik času, jako vaši starší spolubojovníci, o to více si cení Vašich aktivit v rámci přípravy na přijímací zkoušku.
2. Pokud jsem nepřečetl/a alespoň 50 knih nemám šanci!
I když se spousta kritérií u přijímací zkoušky přepočítává na kvantitativní data, přečtená odborná literatura a praxe jsou oblastí, kde se dbá hlavně na kvalitu. Samozřejmě to neznamená, že jedna kvalitní kniha o psychologii zaručí u zkoušky úspěch. Je ale mnohem lepší seznam 25 knih, které jste opravdu přečetli a jejich výběr dává Vám i komisi smysl, něž dlouhý výčet, obsahující knihy, ze kterých jste si sotva stihli zapamatovat jméno autora.
3. Pokud nemám alespoň 200 h praxe, jen se vysmějí!
S praxemi je to podobné jako s knihami. Zde se však nemusíte bát toho, že byste prezentovanou praxi ve skutečnosti neabsolvovali, neboť všechny musíte doložit odpovídajícími potvrzeními. Ale ani 200 hodin praxe na jednom pracovišti z Vás však nedělá ukázkového uchazeče o studium, spíše naznačuje jednostrannost a malý rozhled. I pro Vás samotné je příprava na přijímací zkoušku obdobím, kdy si můžete v rámci svých možností vyzkoušet různé oblasti práce s lidmi a déle zůstaňte u toho, co Vás nejvíce baví.
4. U ústního kola přijímací zkoušky se mě budou za každou cenu snažit potopit!
Scény, jak vystřižené z hororového filmu, se přemítají před dnem D asi každému z uchazečů a někteří z nich možná uslyší to strašidelné „nepřijat“. Ovšem není výjimkou užasle vyhlížející tvář nadšeného uchazeče, který opustil rozhovorovou místnost s tím, že si s komisí skvěle popovídal. Přestože je ústní zkouška maximálně objektivní rozhovor Vás s celou komisí, neklesejte na mysli. Zkuste to vnímat naopak jako skvělou možnost setkat se tváří v tvář s lidmi z fakulty a bavit se s nimi o zajímavém tématu.
5. Statisticky je nemožné se na tento obor dostat, vzdávám to radši předem!
Ano, ano. Procento přijetí na tento vysokoškolský obor nenahrává dychtivým uchazečům zrovna do karet. Dlouhodobě se pohybuje okolo 5% a prvotní dojmy z tohoto údaje bývají více než mrzuté. Snadno se to řekne, ale o to snadněji se připravuje studentům, kteří si položí jednoduchou otázku „Proč bych nemohl mezi těch 5% patřit právě já?“ Dáváte-li přípravě maximum, uvidíte, že se Vám investovaný čas, energie a vůle zúročí.
6. Ani přípravný kurz mi nepomůže!
„Kvalitní přípravný kurz byl pro mě nedílnou součástí přípravy na přijímací zkoušku.“ přiznává sama lektorka našeho kurzu, Nikola. Kurz je něco, co dodá Vaší přípravě potřebnou strukturu a směr. Psychologie je velice rozmanitá, a protože se na běžných středních školách nevyučuje na takové úrovni, na jaké je obsáhlá v přijímací zkoušce, je pochopitelné, že student se v závalu informací nemá čeho chytit. A koho by napadlo, že u zkoušky může být vyžadována i praxe v oboru, která se z pozice středoškolského studenta poměrně špatně shání. Kurz je skvělým odrazovým můstkem, který ti dá potřebný základ pro veškerou tvou přípravu!
