ROZHOVOR: Cením si, když se mi lidé otevřou.

Přemýšlíte o studiu psychologie, ale zatím nejste rozhodnutí? Možná Vám pomůže rozhovor se studentkou Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Co nám o sobě prozradila?

Proč Tě zaujalo zrovna studium psychologie?

Možná to je naprosto klišé odpověď, ale já opravdu chci pomáhat lidem. Jsem hodně emotivní, troufnu si říct, že empatická, a přála bych si, abych nějakým dílem mohla přispět k tomu, že se někomu uleví, bude se cítit lépe, pomůžu mu v těžké situaci, kdy si sám neví rady. Navíc jsem ráda s lidmi a cením si, když se mi otevřou.

Co tě na ní baví nejvíce?

Když se dívám na své dosavadní zkušenosti, jsem si celkem jistá, že se najdu v nějaké práci s malými dětmi. Pracuji s dětmi s postižením autistického spektra a čas strávený s nimi mě neskutečně naplňuje a dává mi smysl.

Jaké byly tvé první pocity, když jsi zjistila, co všechno přijímací zkoušky na psychologii obnáší?

Rozhodně jsem se trochu lekla, ale ani na chvíli mě to neodradilo. Věděla jsem, že se na školu chci dostat, a pokud vypadají přijímačky tak, jak vypadají, není jiná cesta než je prostě zvládnout.

Jak dlouho ti zabrala příprava na přijímací zkoušky a v čem spočívala?

Na přijímačky jsem se zvolna chystala asi dva roky, z toho rok intenzivně. Tak dlouhou dobu jsem využila hlavně k získávání praxí, a to nejen z oblasti psychologie. Věnovala jsem se školnímu časopisu, asistování na konferencích, pořádání studentských akcí… Necelý rok mi trvalo napsat seminární práci, se kterou jsem se zúčastnila Středoškolské odborné činnosti. V ústní části přijímací zkoušky jsem ale samozřejmě zužitkovala nejvíc právě psychologické praxe: dobrovolničení na Dětské psychiatrické klinice, asistování u dětí s poruchou autistického spektra a pozici vedoucí na dětském letním táboře. Během roku jsem také přečetla zhruba dvacet knih; mezi nimi jak učebnice, ze kterých jsem se učila na písemné kolo, tak populárně naučné knihy i beletrii s psychologickou tematikou. Poslední dva měsíce před přijímačkami jsem se pak intenzivně učila z „Atkinsonové“, všemi doporučované učebnice psychologie, a z učebnice lidské anatomie.

Jakou máš radu pro uchazeče o toto studium?

Vědět, že na psychologii opravdu chci, a udělat pro to maximum. Nenechat se odradit statistikami a nebrat přípravu jako utrpení: praxe mě má bavit a naplňovat. Z knih, které čtu, se opravdu chci něco dozvědět. A nezbláznit se, když to napoprvé nevyjde.

Jaký je Tvůj oblíbený citát?

„Jsi navždy odpovědný za to, co sis ochočil. Jsi odpovědný za svou růži.“

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ.

Týna, studentka bakalářského oboru psychologie na FF UK v Praze